Dělat si, co chceš není IN. Radši makej, drž hubu a krok.

 

„Každý slušně vychovaný člověk, dělá co musí, to dá přeci rozum, že?“ 

Lepší je makat tam, kde mám svoje místo jisté. Držet hubu, aby si mě nikdo nevšimnul nebo nekritizoval. Lepší je držet krok stejně rychlým tempem či ještě rychlejším než moji kolegové či konkurence, přeci musím být nejlepší. Minimálně ve svých očích to tak musí být. 

A nejlépe, aby si to mysleli i všichni okolo. Proto platím účty včas…

…když něco řeknu, tak je to svatý. Nosím manželce kytku (vařím muži teplou večeři), vynáším pravidelně koš, uklízím každý týden, myji nádobí po snídani, obědu i večeři, dřu a makám aspoň 8 hodin v práci (nebo doma na Home-office).

A takto by seznam věcí, které v životě musíme, mohl pokračovat až do alelujá. Pak bychom se mohli pomodlit, panbíček odpustil naše hříchy a ignoranci touhy našeho srdce. No a druhý den jedeme znova. Makáme od nevidím do nevidím stejným stylem nebo dokonce ještě víc, ať je to hotové a perfektní.

 

🤷‍♂️ Jenže ostatní už nevidí (a já to taky před sebou dobře schovávám), že moje životní baterka má na konci dne 5%.

Jsem uvnitř nevrlý a naštvaný, unavený a apatický. Stojí mě to hodně energie, abych se na vás vydržel celý den usmívat a zvládnul nosit s grácií všechny pomyslné kabáty v rolích, do kterých během dne vstupuji.

Všechny těžké kabáty i „musím“ kroky mají jedno společné.

 

Vychází z tlaku a následně i tlak vytváří. Proto nám aktivity, které musíme nebo ve kterých makáme, berou více energie než jakékoliv jiné. Teda jen pokud v nich tato energie převládá.  Jak zpívá ve své písni Marek Erben:

„Já na tom dělám, já na tom makám už třetí den a ono ne a ne.“

Pokud v životě makáš, dřeš, jdou ti věci těžko, chybí ti výsledky, nejsi spokojen/a s tím, jakou energii máš a vytrácí se ti radost ze života. Tak ti upřímně gratuluji. 

Ne fakt, myslím to vážně.

Protože pokud se rozhodneš podívat se dál, máš před sebou velkou příležitost naplnit svůj život radostí. Všude tam, kde je teď něco, co musíš, tlak, nechuť či únava může být i radost. Můžeš je vyměnit jako součástky v autě. Jen u auta nám to přijde normální vyměnit, co nefunguje či neslouží pro jeho jízdu v létě či v zimě. 

Součástka si odžije, co měla a my jí následně vyměníme.
To by přeci u svého auta udělal každý, že?

Běžně to děláme s tím, co jsme jako lidi vyrobili. Když dojde na náš život, který vyrobili taky lidi (tvoji rodiče), tak už se ztrácíme v tom, co a kdy je potřeba vyměnit, protože se až tak dobře neznáme, tak jako svoje auto (někdy neznáme ani to). Podobné je to s emocemi, potřebujeme je poznat, zdravě odžít a pak udělat pomyslnou výměnu, tím, že si vybereme, jak se chceme cítit. Prostě zastavit se, udělat pomyslnou diagnostiku a svobodně si vybrat, jak to chci, jak se chci cítit.

Zní to jednoduše co?

Teď ti to může připadat prakticky nemožné vybrat si, jak se chceš cítit. Možná vůbec nevěříš tomu, že by šlo dělat věci, protože je chceš dělat. Všichni moji klienti měli na začátku naší spolupráce podobné pochybnosti, někdo větší někdo menší a víš co? Je to v pořádku, mít je. Pochybnosti jsou skvělým důkazem, že je v tom něco pro tebe, co můžeš změnit k lepšímu.

No a jak se k tomu postavili tví klienti?

V momentě, kdy se rozhodli, že rozvoj sama sebe je důležitý, našli cestu. Cestu na které začali krůček po krůčku dělat něco, co je nabíjelo, něco co nabíjelo jejich životní baterku z 5% na 35% a později na více. Na začátku ale u každého bylo rozhodnutí udělat změnu. Rozhodli se pro změnu protože, už si začali uvědomovat, že jim aktuální situace víc bere než přináší. Rozhodli se pro změnu i proto, že chtějí být lepší verzí sama sebe. Chtějí mít dopad na svůj život a životy ostatních, vyjádřit skutečnou verzi sama sebe s lehkostí a radostí jim vlastní. Chtějí si užívat života, tak aby si mohli na smrtelné posteli mohli…

Říct si:
„Byl  jsem známý proto, že jsem dělal, co jsem chtěl. Dělalo to radost mě i lidem v okolí. „

(podobnou větu můžeš slyšet na začátku písničky od Avicii – The Nights)

„Dobře a jak můžu začít? „

Před začátkem si dovol otevřít mysl i srdce.
(stejně jako nákupní tašku. do které se chystáš dát nákup ze supermarketu)

Skutečnou hodnotu ve cvičení, do kterého tě zvu, získáš, když si dovolíš být k sobě upřímný/á a přiznat si pravdu.
Ne tak, jak si myslíš, že to je, ale prozkoumat, jak to skutečně je s otevřenou myslí i srdcem.

 

Směle do toho, ať je to hotovo. Musíš to přeci dokončit!

 

Nedaří se ti to či je potřeba, aby některé věci ještě zaklaply. Dej tomu prostor anebo se klidně můžeš začíst do návodu

Jak transformovat věci, které musím na chci a dělat více toho, co skutečně chci? 
(Návod je rozepsaný a k dispozici bude brzy než stihneš říct 333x slovo hemzy)