O Ondřejovi

Když jsem se narodil, nedýchal jsem, doktoři mě museli připojit na kyslíkovou masku. Od té doby jakoby se střídali situace, které mě a nebo ostatním pravidelně vyráží dech. Jaká to byla pro všechny  úleva, když jsem se poprvé nadechnul. Uff!

Pak jsem ještě jednou byl na operaci močových cest, kterou si nepamatuji a z nemocnice jsem dostal strach. Aby toho pro dítě nebylo málo, tak mi v dětství umřel děda. První a dosud jediný člověk, ke kterému jsem cítil opravdovou bezpodmínečnou lásku. Tím se mi zbořil celý svět.

NIKDY JSEM NEBYL DOST DOBRÝ A PROTO JSEM CHTĚL BÝT VŠUDE NEJLEPŠÍ

Vyrostl jsem v pesimisticky nahlížející rodině, kde vše bylo špatně. Jak bylo v mém světě vše špatně, nabyl jsem dojmu, že pro nikoho nejsem dost dobrý. Zároveň jsem byl často ve všem mezi svými vrstevníky nejlepší, vyhrával jsem školní olympiády, turnaje střelců ve fotbale a vesměs jsem se honil pořád za vítězstvím.

Kombinace obojího mě dohnala až ke zdravotním patáliím. Dostal jsem se do stavu, kdy se nejprve opakovala drobná zranění a později mě často vystřelovala bolest do nohou a já ji přehlížel. Pro lásku k fotbalu jsem tímto přístupem obětoval záda, kdy mi v 19 let byla diagnostikována vyhřezlá ploténkou v oblasti beder.
(Ano i tak mladý, to může dokázat – vše je možné)

Další ztráta lásky ze sázky tentokrát fotbalu 

Velmi těžce jsem nesl, že de facto ze dne na den jsem musel skončit s milovaným fotbalem. (2009).  Chodil jsem od různých doktorů, přes odborníky na ortopedii, rehabilitaci a neurologii, posílali mě na cvičení, které spíše bolest zhoršovalo. Díky tomu jsem se dostal v té době k alternativním přístupům, které mě naopak vedli k narovnání a k sobě. K otázkám a odpovědím, které jsem v sobě potlačoval a nevnímal je. Ze všech si nejvíce pamatuji Dornovu metodu, která přirozeným pohybem těla rovná klouby do původní polohy. Díky ní a rozhodnutí v sobě, že to tak nenechám, jsem doslova „vyletěl“ dál. Tentokrát místo fotbalu ke studiu (pozn. redakce to zase taková láska nebyla 😀

SKRZE SEBE ROZVÍJÍM TEBE

Na Vysoké škole ekonomické v Praze jsem začal chodit na přednášky osobního rozvoje Cesty Úspěšných. Na jedné přednášel Petr Ludwig, kterého jinak nemám v lásce. Ale za jedno jsem mu neskonale vděčný- Přivedl mě k pozitivní psychologii a k Martinovi Selingmanovi.

Ačkoliv jsem vystudoval „Byznys informatiku“, po studiích mě začala lákat psychologie. Jak se říká, studentská léta byla ta nejlepší , což mohu potvrdit. Dělal jsem, co mě baví a poznal více sama sebe. Plus k tomu dobrovolničil ve studentské organizaci ESN a procestoval tak kus světa od Ria, Tel Aviv až Dublin.

Jenže jsem ještě netušil, co přijde. Po dočtení knížky Vzkvétání, mě nadchla profese kouče, a začal jsem zjišťovat, jak se jim můžu stát. Sešel jsem se s jedním koučem a rok poté, jsem se stal žákem školy koučů ŽivotJakoHra, abych se učil koučovat od profíků. (Pozn. celkem jsem absolvoval přes 80 živých hodin během 2 let a získal mezinárodní certifikaci CVACC)

V průběhu koučování jsem zažil spoustu aha momentů, některých příjemných, některých nepříjemných, přesto objevných.

Zjistil jsem, že mám dary od svých rodičů…od táty dar vést lidi a od mámy vnímat přesah za vším, někdy se říká šestý smysl a citlivě jej navnímat s lidmi v mém okolí. 

Své dary využívám pro práci, kterou miluji a miluji práci, kterou dělám. Dělám, co mě baví a naplňuje mě i moje klienty. Někteří si mě vybírají právě proto, že na ně působím jako pozitivní člověk, který dělá, co ho baví a každý den vstává, aby tomu tak bylo. 

dělej, co miluješ. miluj, co děláš jako tyto osobnosti.

Můj způsob práce je založený na porozumění, lásce, radosti, hloubce, propojení, respektu, pokoře a hlavně svobodě. Některým smysl dává, někteří nad tím ohrnují nos. Věřím proč, jak a co dělám a bude mi ctí, pokud spolu od srdce vytvoříme svět lepším. 

S Peterem Krištofovičem na PowerDays těsně předtím, než se s ním přišel vyfotit poslední zájemce.                     #luckyman